Občas je člověk natolik zahleděný do sebe a do své práce, že si vlastně ani neuvědomuje, že kolem něj ještě stále běží život, lidé žijí své životy a roční období se střídají. Občas je člověk zkrátka tak zahleděný sám do sebe, že při každém hovoru s přáteli anebo s rodinou mluví jen o tom, co se mu v práci povedlo či nepovedlo a co má dál v plánu a jaké má starosti, ale co říkají ti druzí, to vůbec nevnímá. A proto je občas důležité, aby nám naši dobří známí nebojácně nastavili zrcadlo, které nám nemilosrdně vrhne do tváře naše chyby, naši vlastní zahleděnost a to, že nám život protéká mezi prsty.

Peníze jako modla

A ač to bývá velice bolestná a nepříjemná zpětná vazba, tak je o to více důležité pohlédnout pravdě do tváře dříve, než bude pozdě a než nám mezi těmi prsty celý život proteče. Ostatně takových případů už se také stalo nemálo a je paradoxní, že právě tyto lidi, kterým se to stalo máme tendenci obdivovat. Klaníme se jejich bohatství a jejich umu vydělat jmění, ale už si vůbec neuvědomujeme, že ta píle, kterou tak opěvujeme je připravila o všechny dobré přátele a o skutečnou radost ze života.